Mnohotvárná

Otázka „Kdo jsem?“ ji pronásledovala na každém kroku, na každém útesu, při každém poryvu větru.

Tázala se a odpovídala si sama. Uspokojivou odpověď však najít nedokázala.

Byla snad dcerou větru? 

Byla zrozena z pouště anebo z vody? 

Byla vůbec člověkem?

Chtěla být ptákem i delfínem. Hrát si v moři, létat nad světem. Dívat se shora, pohlížet na nebe a přitom na nic nemyslet. Jen být.

Být sama sebou... A přesně to ji pálilo. 

Nechápala, kým doopravdy je. Uměla do sebe nasát jakoukoliv esenci, ale nevěděla, která je ta její. 

Co když ani esenci nemá? Co když je její podstata průhledná? 

Co když je jejím údělem brát na sebe všechny šaty světa, prožívat vše, co je možné, ale výměnou za to nemít sebe sama, nebýt nikým? Ničím... 

„Hmm, zajímavá úvaha,“ napadlo ji. Možná na ní něco bude. 

Kdyby teď měla volit, kým by chtěla být, nedokázala by si vybrat. Neuměla by být jen jednou věcí, jedním živlem, jedním zvířetem či rostlinou. 

Byla tak mnohotvárná a neuchopitelná. Vrtkavá, náladová...

Z nekonečných úvah ji vytrhl neodbytný pocit, že ji někdo sleduje. Ohlédla se, ale nikoho neviděla. Přesto měla pocit, že tam stál on. 

Muž se zářivě modrýma očima, který se jí zjevoval ve snech. Kterého znala od počátku věků, kterého se tak moc toužila dotknout, ale který jí neustále unikal. 

Zpět na všechny příběhy >>>