O osamělosti a Jednotě

„Já tak zoufale nikam nepatřím!“

„Ale patříš. Do sebe,“ usmál se na ni. 

„Čím více se budeš snažit zapadnout, tím více se vzdálíš sama sobě. Své pravé podstatě.

Nikdo na Zemi nikam nepatří, a přesto se každý snaží najít své místo pod Sluncem. 

Vtip je v tom přestat hledat a místo toho se začít projevovat. Upřímně, ze srdce... Tím se přirozeně vytvoří pole harmonie a souznění a z osamění se stane Jednota. A kdo existuje v Jednotě, nikdy není sám. Je odrazem a součástí celé Existence.“

Zamyslela se a chtěla začít protestovat: 

„Ale...“

„Žádné ale. Místo toho si běž zatančit a Jednotu v sobě prožij.

Propoj se se sebou. Propoj se s Životem. 

V tom leží klíč, Adiro.“

Zpět na všechny příběhy >>>