O pouštění kontroly

„Kouzla se dějí jen do té míry, nakolik jim to dovolíš, princezno.

Mistrovství spočívá v pouštění kontroly. V otevřenosti, přijímání a nelpění. 

Představ si to jako velký proud. Proud všech možností, představ, příležitostí...

Jako velkou tekoucí řeku. Chvíli čilou, dovádějící, chvíli klidnou, majestátní. Neustále se proměňující. 

Nikomu, ani řece nemůžeš přikazovat, kudy má téct a jakou má mít hloubku a sílu. Nebo můžeš, ale pak ztratí své kouzlo. 

Stejně tak životu nemůžeš určovat, jak se má odehrávat a dít. Avšak můžeš mu umožnit skrze sebe proudit. A s ním v tobě budou proudit i všechny (jeho) možnosti. Celý potenciál. 

Už tomu rozumíš, princezno?“

„Vzdát se kontroly je přece tak těžké!" opáčila. „Mám strach.“

„A čeho se doopravdy bojíš?“

„Sebe!“ vyhrkla. „Svých schopností... Bojím se, že se mi to vymkne z rukou... Ehm, z kontroly.“

„No právě! Zase ta tvá kontrola,“ pousmál se.

„Kontrola ti dává falešný pocit síly. Moci. 

Vzpomeň si na učení o Síle. Ty nejsi tvá síla. Síla je součástí proudu. Buď jí umožníš procházet zcela volně, nebo s ní budeš bojovat, budeš ji manipulovat. 

Klíčem k uvolnění je kultivace vnitřní jemnosti a něhy.

Když bude tvé nitro krásné, bude i tvůj vnější odraz krásný. Každý tvůj čin, gesto a slovo budou láskyplným požehnáním. 

Tím - bez jakéhokoliv očekávání - umožníš kouzlům, aby se děla. Aby z proudu možností vystoupila do fyzické reality. Lépe řečeno - abys je mohla prožít a uvidět.“

„Ale jak se mám Síle otevřít?“

Ticho. Stařík zmizel.

Zpět na všechny příběhy >>>